O čaji

Čaj není prádlo, tudíž se nemáchá, nýbrž luhuje. Není přitom zapotřebí osvojovat si čajové obřady, ale zkusíte-li zachovat jistá pravidla, snadno zjistíte, že příprava nezabere tolik času a odměna bývá příjemně lahodící oku, nosu, chuťovým buňkám a ostatně celému tělu i duši.

 

Čaje se liší podle zpracování listů, místa a oblasti, kde se čajovník pěstuje, nebo dle kvality lístků. K nejkvalitnějším, ovšem také k nejdražším patří pupeny a někde dva, jinde pět mladých lístků pod nimi.

 

Podle čínské legendy se za objevitele čaje považuje císař Šen-nung, který před více než 4 700 lety zcela náhodně připravil osvěžující a lahodný nápoj, když mu listy z čajovníku napadaly do nádoby s vodou, kterou si převařoval k pití. Čaj postupně prošel vývojem od divoce a planě rostoucích keřů až po dnešní jednotlivé druhy, o nichž se hovoří jako o čajové kultuře, s podstatným ekonomickým efektem. Dříve nápoj vyvolených, později vyšších vrstev, se po určité době stal oblíbeným u všech ostatních smrtelníků.

 

Černý čaj znají zřejmě všichni. Nejdřív se čerstvě natrhané čajové listy nechají ve stínu zavadnout. Poté se svinují a přitom se buňky v listech naruší, jejich obsah se promíchá a okysličí. V další fázi se fermentuje. To je proces, při kterém probíhají chemické reakce (především oxidace) měnící vlastnosti čaje (třeba může vonět karamelem). Kvalita čaje je závislá i na kvalitě vody. Než čajové lístky v konvici zalijete, zkuste vystihnout bod varu (první bublinky). Jakmile se spařené lístky usadí a uběhne správná doba luhování, můžete čaj nalévat.

 

Zelený čaj na rozdíl od černého neprochází fermentací. V čajových lístcích se po zavadnutí prudkým sušením nebo napařením  inaktivují enzymy, které způsobují fermentaci polyfenolů, k oxidaci však nedojde. To má velký vliv na chuť, vůni a sílu světle zeleného či žlutavého nápoje. Zelený čaj se zalévá převařenou vodou s teplotou mezi šedesáti až devadesáti stupni Celsia. Pokud si ho oblíbíte, brzy rozpoznáte, jak teplou vodu použít na ten který čaj i jak dlouho ho luhovat.

 

Listy bílého čaje, což je jeho zvláštností, se suší, ale nesvinují se ani neprocházejí fermentací. Ačkoli nepatří k levným, pokud si naleznete k němu cestu, oceníte, že se chutí blíží nejvíc k čerstvému čaji. Příprava je stejná jako u zeleného.

    

Oolong, známý také pod označením hnědý nebo spíš žlutozelený, je částečně fermentovaný. Tomu odpovídá i jeho příprava a chuť. K zalévání se hodí voda s teplotou asi devadesáti stupňů, k vyluhování postačí tři minuty.

Vlastnosti i chuť čaje ovlivňují látky, které obsahuje. Mezi nejdůležitější patří polyfenoly (flavonoidy – flavonoly, flavony, flavanony, flavanoly aj.), jež mají blahodárné účinky na lidský organismus. Dále obsahuje aminokyseliny, enzymy, minerály, alkaloidy (kofein, theobromin), sacharidy a další. Ačkoli černý i zelený čaj pocházejí ze stejné rostliny, zaleží na zpracování čajových lístků. Fermentací se účinné látky výrazně snižují, proto pro své zdraví nejvíc udělají milovníci zeleného čaje.

Zelený čaj má antioxidační účinky, příznivě ovlivňuje vysoký krevní tlak, snižuje hladinu krevního cukru a cholesterolu, kladně působí na kardiovaskulární nemoci. Díky kofeinu povzbuzuje, čaj je ale šetrnější než káva. Katechiny v zeleném čaji pomáhají organismu bojovat s chřipkou i virózou, potlačují aktivitu virů a jejich množení.

 

Pravidelné pití zeleného čaje pomáhá upevňovat obranyschopnost těla,  stimuluje odbourávání tuků, pomáhá snižovat chuť k jídlu. Udržuje zdravou střevní flóru a přispívá ke správným funkcím zažívacího ústrojí. Pomáhá chránit kůži před poškozením vyvolaným UV zářením a prsa a vaječníky před oxidativním poškozením. Přispívá ke zdraví prostaty a působí proti problémům s pamětí způsobeným věkem.

 

Čajové lístky v nálevových sáčcích či čajové obklady lze použít např. k ošetření popálenin, otoků, vředů, nebo na unavené oči. Seznam příznivého působení zeleného čaje je prostě nekončící.