Nemocných s diabetem přibývá

Cukrovka (úplavice cukrová, diabetes mellitus) je chronické onemocnění, které se projevuje poruchou metabolismu cukrů. Na regulaci množství cukru v krvi se podílí hlavně hormon inzulin, který je uvolňován do krve ze slinivky břišní (pankreas). Inzulin umožňuje přesun cukru z krve do buněk, které tak získávají potřebnou energii.

U zdravého člověka je množství cukru v krvi (glykemie) za normálních podmínek udržováno ve velmi úzkém rozmezí, a to jak po jídle, tak i nalačno. Nedostatečný účinek hormonu inzulinu vede ke vzniku cukrovky. Při onemocnění dochází ke zhoršenému vstupu krevního cukru do buněk, ty pak trpí nedostatkem energie, přitom hladina cukru v krvi stoupá.

Hyperglykemie (dlouhotrvající nadbytek cukru v krvi) je hlavní příčinou akutních i pozdních komplikací diabetu, které způsobují pacientovi vážné zdravotní problémy.

Vznikla-li cukrovka jako důsledek nedostatku inzulinu, hovoříme o diabetes mellitus 1. typu. Jde-li o špatnou odezvu organismu na inzulin, pak mluvíme o diabetes mellitus 2. typu.

Zákeřnost cukrovky tkví zejména v tom, že nebolí a často vzniká plíživě.

K hlavním příznakům nemoci patří žízeň, nadměrné pití a močení, noční pocení, hubnutí a únava, ale také třeba opakované infekce močových cest. U cukrovky 1. typu může být první známkou akutní komplikace – diabetické koma s poruchou vědomí. Druhý typ cukrovky se velmi často odhalí náhodně v rámci preventivní prohlídky na základě rozboru krve.

 

Závažné komplikace cukrovky

Oba typy diabetes mellitus rozhodně nelze podceňovat. Diabetici mají celkově horší imunitní systém. Jsou více ohroženi zejména rychlým rozvojem cévních onemocnění (vyšší riziko vzniku cévní mozkové příhody, srdečního infarktu nebo ucpání tepen dolních končetin). Trpí také mnohem častěji postižením zraku (retinopatie) nebo ledvin (nefropatie), onemocněním nervových vláken (neuropatie) a velice špatně se jim hojí rány.

 

Závažné komplikace cukrovky, které vyplývají z chronicky zvýšené hladiny glukózy v krvi:

* Diabetická retinopatie (poškození oční sítnice cukrovkou) je nejčastěji se vyskytující pozdní komplikací diabetu v ČR. Může vést až ke ztrátě zraku.

* Diabetická nefropatie nastává tehdy, když v ledvinách diabetiků přestávají fungovat jemné kapiláry, které filtrují krev a očisťují ji od zplodin metabolismu. Nakonec ledviny postupně selhávají úplně.

* Mezi diabetiky se hodně málo ví o neuropatii. Jedná se o poškození vedení vzruchu jednotlivými nervy (může k němu dojít kdekoliv v těle). Následky vidíme nejčastěji na dolních končetinách. Nebezpečí onemocnění tkví hlavně ve snížené schopnosti postiženého vnímat bolest. Nemocní popisují pocity chladu, brnění, pálení nohou a jejich neklid zvláště v noci. Tyto chorobné změny spolu se sníženou obranyschopností diabetiků a cévními změnami mohou vést ke vzniku špatně se hojících defektů na nohách, které označujeme jako syndrom diabetické nohy, kdy se i z drobného poranění může vyvinout rozsáhlý problém, který v nejtěžších případech končí gangrénou (sněť) a dokonce také amputací.

 

Všechny tyto vážné zdravotní komplikace zhoršují kvalitu života pacienta, a dokonce mohou způsobit trvalou invaliditu. I když diabetes je velmi závažné onemocnění, průběh nemoci lze celkem dobře ovlivnit pečlivým dodržováním naordinované léčby a pravidelnými kontrolami u lékaře. Důležitá je změna životního režimu, zařazení pohybu do denních aktivit a také optimistický postoj k životu. Pak je možné dosáhnout celkového terapeutického úspěchu a pacient s diabetem může žít šťastným plnohodnotným životem.

 

Cukrovka I. typu je autoimunitní onemocnění. Vlastní imunitní systém ničí buňky slinivky břišní, a ta pak není schopná produkovat inzulin. Vznik onemocnění je obvykle spuštěn nějakým vnějším signálem (stres, virová infekce aj.). Důležitou roli hraje také genetická dispozice. Charakteristickým rysem diabetu 1. typu je naprostá závislost pacienta na inzulinu. V průběhu několika měsíců až let dojde k absolutnímu vyhasnutí vlastní tvorby inzulinu.

 

Cukrovka II. typu vzniká především na základě špatného životního stylu, patří k častějším formám cukrovky a označuje se jako civilizační choroba. Hlavními příčinami jsou nadváha nebo obezita, nedostatek pohybu a nezdravá výživa – především nadměrná konzumace sacharidů. Tělo si postupně zvykne na nepřetržité dodávání cukrů do organismu a stane se rezistentní na inzulin.