Koření – konzervant i lék
Starověké národy používaly koření jako konzervační látky k prodloužení trvanlivosti zejména masa, ale i dalších potravin
Lidé zjistili, že některé rostlinky brání žluknutí tuků a maso vydrží déle svěží a navíc dobře chutná. Vypozorovali, že zmírňují například žaludeční potíže, tlumí bolesti a nadýmání, tělo je odolnější vůči infekcím nebo se rychleji regeneruje a bylinky i koření (v sušeném stavu) používali k léčebným účelům. Koření bylo velice cenným zbožím, kvůli kterému se podnikaly výpravné cesty, válčilo se a platilo se za něj zlatem.
Řada koření, které běžně užíváme v kuchyni, obsahuje látky s antioxidačními vlastnostmi. Antioxidanty chrání organismus před volnými radikály, které mají vliv na stárnutí a podílejí se i na vzniku mnohých nemocí včetně rakovinného bujení. Jako konzervační látky antioxidanty zpomalují oxidační proces a prodlužují tím trvanlivost výrobku. Antioxidační látky obsahuje například rozmarýn, šalvěj, hřebíček, tymián, zázvor, kurkuma, muškátový květ, oregano či majoránka.
Jiné složky obsažené v koření pomáhají tělu bojovat s mikroby (s plísněmi, kvasinkami, bakteriemi vyvolávajícími třeba průjmová onemocnění, nevolnost, bolesti v krku aj.). Ke koření s antimikrobiálními účinky patří česnek, hřebíček, tymián, šalvěj, zázvor, skořice, kmín římský nebo třeba rozmarýn.
Další látky v koření mají vliv na naše zdraví, například na zažívání, cholesterol, krevní tlak; k takovým kořením náleží kurkuma, zázvor, česnek, chilli papričky, lékořice, kmín, skořice, hřebíček, šalvěj a další.
Účinnost látek závisí také na tom, v jaké kombinaci a v jakém množství se koření užije. Avšak i u bylinek a koření platí, že se to s ničím nemá přehánět, abychom nepotlačili základní chuť potraviny. Navíc při příliš častém a nadměrném užívání mohou některé bylinky a koření způsobit případné zdravotní potíže. V rozumné míře bychom měli konzumovat například čerstvý libeček, zázvor, šalvěj, ale také třeba muškátový oříšek aj.