Příroda
Jedovatý i léčivý břečťan
Břečťanové věnce, větévky či listy symbolizovaly od starověku manželskou věrnost, ale také družnost, přátelství a opilství. V antice byl břečťan symbolem veselosti, břečťanový věnec nosili tehdejší bohové nevázaného života, např. bůh úrody, plodnosti, vína a bujného veselí Dionýsos (Bakchus). Používal se ale také jako léčivá rostlina.
V 16. století začalo používání břečťanu popínavého (Hedera helix) při nemocech dýchacích cest. K jeho oficiálnímu uznání jako léčiva vedl v 19. století poznatek jednoho lékaře v jižní Francii, že děti, které pily mléko z misek vydlabaných z břečťanového dřeva, měly méně často kašel, nebo s lehčím průběhem.
Z praktického hlediska jsou nejdůležitější listy, které se ve farmacii používají k výrobě volně prodejných léků a doplňků stravy. Sbírají se na jaře. U citlivých jedinců mohou listy způsobit podráždění kůže, navíc čerstvé listy i plody (bobule) jsou pro lidský organismus toxické. Nejjedovatější částí rostliny jsou bobule, u nichž byla zaznamenána otrava dítěte po požití 5 bobulí!
Expektorans přírodního původu
Listy obsahují saponiny a jejich glykosidy, hederin, třísloviny, flavonoidy, kumariny, v malém množství i alkaloid emetin aj. Obsažené látky napomáhají k uvolnění hlenu z dýchacích cest při katarech horních cest dýchacích a ulehčení odkašlávání, k podpoře činnosti jater (pročištění) i močové soustavy. Podobně jako jiné saponinové drogy se břečťanový list řadí k nepřímo účinným (reflexním) expektoranciím. Saponiny se téměř nevstřebávají, účinek, který vede k rozpouštění hlenu, vzniká drážděním žaludeční sliznice. Stimulace je vedena nervy do CNS a odtud k sliznicím dýchacích cest, kde dochází ke zvýšené produkci tekutého sekretu (sekretolytický účinek). Obsahové látky břečťanu mají i antibakteriální a méně využívané protizánětlivé účinky, působí také proti parazitům.
Přípravky s břečťanem se užívají v případě potřeby a nedoporučuje se je používat dlouhodobě.