Pastilky



Základem výroby klasických, cukerných pastilek je sacharóza, tzv. „řepný cukr“ a glukóza, jejichž koncentrovaný roztok ve vodě se zahřívá na 130 °C, přičemž vzniká typická průhledná hmota, která chladnutím a dalším zpracováním dává pastilku. Cukerné pastilky mají velmi příjemnou chuť, lze do nich snadno zabudovat příchutě i účinné látky. Jejich určitou nevýhodou však je, že nejsou vhodné pro diabetiky, a také to, že cukr může přispívat k tvorbě zubního kazu.


Pastilky bez cukru se nevyrábějí z řepného cukru, ale z látky jemu podobné – isomaltu – a jeho přednosti jsou:

*má velmi nízký glykemický index, dle oficiálních doporučení je vhodný i pro diabetiky,
*nepodporuje růst ústních mikroorganismů, nepřispívá tedy k tvorbě zubního kazu,
*má asi poloviční obsah energie než sacharóza, je tedy vhodný i pro dietu se sníženým příjmem energie;
*na rozdíl od některých jiných náhražek sacharózy nezanechá v ústech nepříjemnou pachuť.

Isomalt se vyrábí z cukrové řepy a nejsou známy žádné jeho významné vedlejší účinky. Je jen třeba myslet na to, že podobně jako jiné jemu příbuzné látky (sorbitol, maltitol aj.) může při konzumaci velkého množství najednou (zpravidla více než 50 g) vyvolat mírné laxativní účinky, případně nadýmání. Isomalt má výborné vlastnosti, a proto se s oblibou používá také k výrobě různých pochutin, například k přípravě marcipánů a různých polev.